Soukromník nemůže zabezpečovat veřejný zájem
Poskytování zdravotní služby je službou ve veřejném zájmu, proto musí být poskytována výhradně státní nebo veřejnoprávní institucí.
Je boj proti hladu ve veřejném zájmu? Určitě ano - a přesto: chléb peče soukromý pekař, a nikoli státní. Prodává jej soukromý obchodník, a ne státní. Úlohou státu je dohled nad kvalitou poskytované služby, nikoli její aktivní provozování. Nikdo v této zemi by neměl trpět hladem. Kvůli tomu ale neznárodňujeme pekaře. Řešíme to tím, že potřebným finančně vypomůžeme.
Přesně na stejném principu funguje systém veřejného zdravotního pojištění. Po přerozdělení odvodů, které platíme na pojistné jako procento z platu (viz bod 16), dostane každá pojišťovna na každého svého pojištěnce částku odpovídající jeho věku a zdravotnímu stavu, bez ohledu na to, kolik takový konkrétní pojištěnce zaplatil na odvodech. To se nazývá solidarita.
Dále již tyto peníze mohou za přísných pravidel a dohledu státu spravovat organizace s nejrůznějšími vlastníky a v nejrůznějších právních formách. Mimochodem, opakovaná zkušenost z České republiky ukazuje, že stát (reprezentovaný politiky a úředníky) nebývá vždy nejlepším hospodářem.
Veřejný zájem je pojem, který zatím v českém zákonodárství není definován. Je ale popsán v právních předpisech Evropské unie. Sama Evropská komise říká o službách ve veřejném zájmu, mezi které patří i zdravotnictví, že vyžadují zvláštní pozornost a regulační opatření, mohou ale být poskytovány veřejnými i soukromými subjekty, v neziskovém i ziskovém režimu. Reformní návrh je tedy v plném souladu s pravidly Evropské unie.