Zisk ve zdravotnictví je nemorální
Nikde ve zdravotnictví se teď netvoří zisk a neposkytují tam své služby soukromoprávní/ obchodní společnosti. Zisk akcionářů a bonusy zdravým pojištěncům budou chybět v solidárním koši. Zisk ve zdravotnictví je nemorální.
Téměř všichni, kdo dnes ve zdravotnictví působí, z toho mají zisky: farmaceutické společnosti, dodavatelé léků a zdravotnických prostředků, soukromí lékaři nebo nemocnice. Zisk je odměnou za vykonanou práci a motivací k lepším výkonům. Účastníci zdravotnického systému nevydělávají na utrpení, ale na jeho odstraňování. Zisk ve zdravotnictví není nemorální, ale podobně jako v jiných oblastech povzbuzuje snahu nabízet služby, které lidé potřebují a chtějí.
Jednou z příčin problémů v našem zdravotnictví je nevyváženost motivací. Zdravotní pojišťovny, které se mají starat o hospodárné vynakládání prostředků plynoucích do zdravotnictví, zisk tvořit nemohou, a to se také projevuje na důslednosti (či spíše nedůslednosti), s jakou se o naše peníze starají. Nemají ani sílu a ani motivaci čelit tlaku těch, kteří zisk tvořit mohou. Peníze určené na zdravotní péči jsou tak často vydávány neúčelně.
Reforma vyrovnává motivace všem. Zisk každého z nich přitom bude záviset na spokojenosti pacienta (pojištěnce): nespokojený pacient (pojištěnec) odejde ke konkurenci a ta si jej ráda převezme, i když bude starý a nemocný (viz bod 16).
Navíc, podle reformních návrhů bude muset zdravotní pojišťovna 85 % z vytvořeného zisku rozdělit svým pojištěncům. Kdyby tento systém fungoval již dnes, přebytky na účtech pojišťoven by se přestěhovaly do kapes občanům.
Někdy se argumentuje tím, že zdravotní pojišťovny si nemají konkurovat a nemají tvořit zisk, protože jejich úkolem je pouze výběr odvodů na veřejné zdravotní pojištění (stejně jako finanční úřady vybírají daně). To je zásadní nepochopení účelu zdravotních pojišťoven. Výběr odvodů je jen malou částí jejich činnosti. V některých evropských zemích (například v Holandsku) pojišťovny odvody vůbec nevybírají. Podobnou změnu (jedno výběrčí místo pro daně, cla a odvody na povinné zdravotní a sociální pojištění) ostatně chystá i česká vláda.
Hlavní rolí zdravotních pojišťoven, ve které je nemůže nikdo zastoupit, je správa peněz vybraných na povinné zdravotní pojištění po jejich přerozdělení (viz bod 16). Úkolem pojišťovny je najít ty nejkvalitnější a nejefektivnější poskytovatele a s nimi uzavřít co nejlepší smlouvy na poskytování zdravotní péče pro své klienty. Všichni víme, jaké jsou rozdíly mezi lékaři a nemocnicemi – ve vlídnosti, v ordinační době, v čekacích dobách, ale i v kvalitě zdravotní péče. Pro běžného člověka ale není lehké tyto rozdíly rozeznat. Proto tu máme zdravotní pojišťovny, které by nám měly poradit a vybrat pro nás ty nejlepší poskytovatele.
Pokud tuto práci udělají zdravotní pojišťovny dobře, zaslouží si za to přiměřenou odměnu. Ta by rozhodně neměla představovat horentní finanční částky, které pak budou v systému chybět, protože - podle reformního návrhu - tvoří pouze malý zlomek úspor dosažených v systému díky zlepšené hospodárnosti.
Odčerpáním peněz ze systému nehrozí ani provozní náklady nových pojišťoven. Jednak jsou takzvaně zastropované na 3,5 % z celkových příjmů pojišťoven, jednak konkurence dlouhodobě vede i k úspornějšímu provozu. Velikost není žádnou zárukou hospodárnosti – Všeobecná zdravotní pojišťovna má dnes ze všech pojišťoven nejvyšší provozní náklady na jednoho pojištěnce.