Občan | Pacient

Ministr zdravotnictví Vojtěch v pořadu Události, komentáře nejen o spalničkách a odškodnění za újmu po očkování

 
Datum vydání: 25. 3. 2019
Zdroj: Události, komentáře


 

Vyplácení mzdy i v prvních třech dnech nemoci hrozí odklad. Zaměstnavatelé měli mít tuhle povinnost od 1. července. Kvůli zdržení projektu e-neschopenek teď ale část politiků zvažuje, že termín posune na 1. ledna 2020. Spor vedou strany uvnitř vládní koalice. 

Andrej BABIŠ, premiér /ANO/, předseda hnutí 
Tam byla jasná dohoda mezi zavedením karenční doby a e-neschopenkou ve formě elektronické. 

Jana MALÁČOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/ 
Pro nás je ta záležitost uzavřena. Odsunutí, zrušení karenční doby nepřipadá v úvahu. 

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka 
Výrazně jednotnější byla vláda v otázce odškodnění za závažnou újmu způsobenou povinným očkováním. S návrhem přišel ministr zdravotnictví a kabinet s ním souhlasil. Jako správný krok ho vnímá i část lékařů. 

Hana CABRNOCHOVÁ, dětská lékařka, místopředsedkyně České vakcionologické společnosti 
Takhle by se to mělo jednoznačně říct, že tady existuje nějaká možnost a že tady bude nějaký orgán, instituce, komise, která ty případné případy bude moct zkoumat. 

Rastislav MAĎAR, vakcinolog 
Je to v podstatě vstřícný krok a gesto vůči rodičům, kteří se často velmi iracionálně bojí nechat očkovat svoje dítě. 

Martin ŘEZNÍČEK, redaktor 
A slíbení hosti teď v Událostech, komentářích. Dobrý večer. Adam Vojtěch, ministr zdravotnictví. 

Adam VOJTĚCH, ministr zdravotnictví /nestr. za ANO/ 
Dobrý večer. 

A Milan Kubek, prezident lékařské komory. I vám dobrý večer. 

Milan KUBEK, prezident České lékařské komory 
Dobrý večer vám i všem divákům. 

Pane ministře, nejdřív k té karenční době, pokud dovolíte. I sám premiér dnes uznal, že původně mělo být zrušení karenční doby a zavedení elektronických neschopenek současné, ale že v koalici kvůli tomu nastaly určité problémy, o kterých hovořil. Odsouvání začátku platnosti karenční doby je zase nepřijatelné pro sociální demokracii. Při vším respektu to skutečně nejste se schopni v rámci koalice dohodnout na tom, aby pacient sám potom věděl, na čem vlastně je? 
Tak já myslím, že dohody se mají plnit a tady jste o to, že skutečně ta e-neschopenka měla být v nějaké formě, ve formě, kterou jsme si představovali tak, že skutečně bude automatizovaná a zaměstnavatel uvidí okamžitě po vystavení té e-neschopenky, dostane informaci o tom, že ten zaměstnanec je nemocný. To vlastně požadovali i zaměstnavatelé v rámci tripartity. Teď víme, že od 1. 7. toto možné není, ale přesto vlastně karenční doba je řešena už od 1. 7., takže. 

Z jakého důvodu to možné není tedy? 
Protože ministerstvo práce a sociálních věcí vlastně nebylo schopno připravit tu e-neschopenku v tom plně automatizovaném tvaru a je to takový, řekněme, polotovar. Já bych řekl možná i trošku paskvil, kdy ta e-neschopenka bude umět pouze to, že sice bude elektronizovaná ta první část, ale zaměstnavatel se tuto informaci zkrátka nedozví automaticky a půjde to složitě přes Českou správu sociálního zabezpečení. 

Jak velká komplikace je to pro pacienta ale? 
Tak pro pacienta asi to žádná komplikace zásadní není. Ten pacient respektive zaměstnanec, který je nemocný, má stále povinnost samozřejmě toto oznámit svému zaměstnavateli. Ale tady jde o to, že zkrátka zaměstnavatelé požadovali celkem legitimně, aby tuto informaci automaticky dostali a v té první fázi té e-neschopenky jí nedostanou. 

Pane prezidente, vaše komora má a měla historicky k elektronickým neschopenkám celou řadu připomínek. Jak se díváte na tyhle ty poslední komplikace, které zmiňuje pan ministr? 
Tak je to taková tragikomedie, protože stát se snaží vnucovat lékařům něco, co zase nefunguje. Je to taková určitá analogie k elektronickým receptům a skutečně ty hybridní neschopenky, jak zmínil pan ministr, že by lékaři elektronicky oznamovali zahájení a ukončení pracovní neschopnosti, ale všechnu tu ostatní agendu by stále ještě vedli papírově, to je prostě takový nesmysl, že my jsme jednoznačně řekli, že pokud nás toto stát bude nutit, my to nebudeme dělat. Budeme dál vystavovat neschopenky papírově, aby lidé dostali své peníze, protože oni na ně mají samozřejmě nárok. A nám lékařům není vůbec nic do toho, u koho, kdo, z nás je zaměstnán. Lidé mají více zaměstnavatelů. Jak my toto máme zjišťovat? Prostě já si představuju elektronickou neschopenku tak, že prostě se přihlásím na stránku České správy sociálního zabezpečení, tam zadám, že já nebo vy nebo kdokoliv jiný je prostě nemocen a Česká správa sociálního zabezpečení je povinna toto zpracovat. Na to si přeci všichni platíme to nemocenské pojištění. Proč takovéto komplikace a povinnosti přehazovat na doktory? 

Pane ministře, co říkáte na tuhle tu, chtěl jsem říct občanskou, ale v tomhle tom případě lékařskou neposlušnost? 
Tak já jí rozumím, že skutečně od toho 1.7. ta e-neschopenka, což není projekt ministerstva zdravotnictví, ale ministerstva práce a sociálních věcí, nebude v té podobě, jak bylo slibováno a jak si všichni představovali. Na druhou stranu ministerstvo práce a sociálních věcí deklaruje a garantuje v tuto chvíli, paní ministryně dnes to říkala na tripartitě, že od 1. 1. 2020, to znamená o půl roku později, by skutečně ta e-neschopenka měla být v té verzi, jak o ní všichni hovoříme. To znamená ta plná elektronizace. Takže my musíme věřit, že to ministerstvo práce zvládne. 

Nebojte, my to budeme sledovat a pak si sem vás i vaši kolegyni pozveme, abychom se o tom pobavili a pravděpodobně ještě dříve než před koncem roku. Ale zpátky k vám, pane prezidente. Vaše komora už dřív varovala právě v souvislosti s e-recepty, které jste zmínil také před chvílí, že třeba někteří lékaři zejména starší nebudou schopni tuhle tu narůstající administrativu zvládat a že opustí váš stav. Stalo se to v nějakém výrazném počtu? 
To je zvláštní, že my nemáme ty statistické údaje, protože Ústav zdravotnických informací a statistiky zatím nevydal žádné informace o změně počtu lékařů za loňský rok. Nevíme, kolik lékařů elektronické recepty používá, respektive kolik je nepoužívá. Protože ty informace prostě nejsou. My máme jednotlivé případy, kdy někdo z lékařů zoufalý se na komoru obrátí. Já samozřejmě nebudu žádného takového lékaře jmenovat a jakkoliv na něj upozorňovat. A prostě čekáme na to, s čím ministerstvo zdravotnictví přijde, až bude ten projekt vyhodnocovat, ale stejně netrpělivě očekáváme, až ty elektronické recepty budou skutečně k něčemu a ne pouze k tomu, aby si občas někdo zatelefonoval, že chce poslat do iphonu recept. 

Téma, ke kterému se určitě vrátíme, ale pojďme dál. Já jsem rád, že vás tady máme, protože aktuální další téma jsou spalničky, o kterém se hovoří hodně ve veřejnosti a samozřejmě to naše diváky zajímá. V posledním měřeném týdnu mezi 11. a 17. březnem se nakazilo spalničkami skoro 70 lidí. První týden v roce jenom 2. Tohle je extrémní nárůst. Vy jste sám v České televizi včera hovořil o tom, že očekáváte, že by za celý rok to mohlo být tisíc lidí uvnitř České republiky. Zvládneme to jak země?
Může to být možná i o něco více, když se podíváme skutečně na tu akceleraci, ale uvidíme. Samozřejmě to budeme sledovat. Já myslím, že to zvládneme, že zase není to nějaká úplně zásadní epidemie. Je to určitě nárůst velmi výrazný a my na něj musíme reagovat. My na něj reagujeme například tím, že já jsem nařídil, aby se lékaři na urgentních příjmech a na těch odděleních, které jsou, řekněme, tím prvním kontaktním místem s pacientem, tak aby se nechali očkovat, protože tam skutečně to nebezpečí hrozí a my nemůžeme rizikovat, riskovat to, co se nám stalo třeba v minulém roce, že díky tomu, že jeden zdravotník onemocněl spalničkami, tak jsme museli zavřít urgentní příjem například ve Fakultní nemocnici v Motole. Takže to si myslím, že děláme, to se, to se děje a budeme tu situaci sledovat a samozřejmě apelovat na všechny, aby se nechali očkovat a zejména, aby nechali očkovat své děti. 

Je tohle to z pohledu člověka z praxe, pane prezidente, dostatečné, co dělá stát? 
Tak já myslím, že ano. Tady zaspala celá společnost a já bych chtěl říct, že i lékařská komora věnuje tomu tématu velkou pozornost. My máme celé speciální vydání vlastně časopisu pro lékaře, aby věděli. Protože řada z mladších lékařů spalničky v životě neviděla. Je to nemoc, která prostě u nás reálně vlastně vůbec nebyla, ale je třeba si uvědomit, že před očkováním, jsme mívali ročně třeba 50 tisíc nakažených a mívali jsme v těch 50., 60. letech okolo stovky, stovky případů úmrtí ročně na komplikace spalniček. To není žádná banální nemoc. A je třeba si uvědomit, že k nám přichází spousta lidí z Ukrajiny a Ukrajina je jedna ze zemí, kde je největší výskyt spalniček. Ta /nesrozumitelné/ přirozený zdroj. 

Ale pánové, otázka je, do jaké míry je to, do jaké míry je to způsobené nedostatečnou proočkovaností, o které hovoří pan ministr a opakovaně a do jaké míry je to způsobené tím, že Češi jezdí do zahraničí a zároveň, že tady máme desetitisíce, statisíce lidí, pracovníků z východu. Někde jsem četl nějakou statistiku, že v Praze každý pátý pracovník je vlastně cizinec. 

Milan KUBEK, prezident České lékařské komory 
Tak jednoznačně je to dáno tím poklesem proočkovanosti, protože každá nemoc podle své nakažlivosti má stanoveno určité procento proočkovanosti populace, aby nemohla propuknout epidemie. Ty spalničky jsou vysoce nakažlivé a tam musíte mít proočkovanost více než 95 %. Říkají odborníci, vakcinologové, infektologové. A já jim věřím. A v momentě, kdy ta proočkovanost klesá, tak mohou vznikat ty infekce. Ale mně na tom všem nejvíc štve to, že vlastně ti tupci, kteří odmítají očkování svých dětí, vlastně ohrožují ostatní. Protože my máme v populaci lidi, kteří z určitých důvodů zdravotních nemohou být očkováni. Jsou to lidé s poruchou imunity. A tito lidé jsou před infekčními chorobami chránění tou takzvanou kolektivní imunitou. Že prostě ta choroba se nevyskytuje. Ale kvůli těm a. 

A pro ně je rezervováno těch 5 %, pokud to správně chápu. 
Ano. Přesně tak. A kvůli těm blbečkům, kteří nenechají své děti očkovat, jsou, je ohrožen. 

Prosím vás o to, abychom tady mluvili slušně. /nesrozumitelné/. 
Ohrožován. Je ohrožováno zdraví lidí, kteří za to nemohou. A opravdu prostě. My musíme jako lékaři varovat proti té debilizaci společnosti, ke které dochází, kdy prostě lidé podléhají nejrůznějším fámám, bludům na internetu. Vy postavíte názor někoho, kdo tomu vůbec nerozumí, vedle něj názor univerzitního profesora a lidé se na to dívají jako na zajímavý duel a pak řeknou, že žijeme v postfaktické společnosti a každý má právo na svůj vlastní názor. 

Já chápu, pane prezidente, vaše rozhořčení, jenom nechte to skutečně v té zdvořilé rovině. I o tom můžeme mluvit věcně. Pane ministře, vyšetření na protilátky přijde na 700 korun, očkování pak na 800 až 1000 korun cca. Pojišťovna to proplácí nebo neproplácí? Já se ptám z toho důvodu, že Mladá Fronta DNES dnes přišla a přinesla článek, podle něhož jsou případy, kdy to pojišťovna lékaři zaplatit odmítla. Není v zájmu státu, aby tohle to lidi podstoupili a zároveň stát to zaplatil? 

Adam VOJTĚCH, ministr zdravotnictví /nestr. za ANO/ 
U těch skutečně dospělých, tam to hrazeno není v tuto chvíli. Je hrazeno samozřejmě. 

A mělo by, bude? 
U dětí. Uvidíme samozřejmě podle toho, jak se bude ta nemoc šířit. My můžeme jako ministerstvo nařídit takzvané mimořádné očkování, které by bylo plošné, povinné a tam vlastně pak to je hrazeno ze státního rozpočtu, ale já myslím, že zatím ta situace není taková, že skutečně těch 366 případu zase není úplně tak velké číslo, budeme to sledovat a případně můžeme toto očkování nařídit. 

No, ale proaktivně. Nebylo by lepší naopak rozšířit tu možnost očkování tak, abychom se na ta vyšší čísla nedostali tak rychle nebo, nebo abychom se dostali v nižším číslům? Nepomohlo by tohle to, o čem mluvím? To znamená, pokud by to bylo hrazené? 
Částečně ano, ale já si myslím, že skutečně primárně je nutné očkovat děti, protože to je skutečně ta nejohroženější skupina. Děti, malé děti, které vlastně nemají třeba ani ještě jeden rok. Tam vidíme skutečně velký nárůst také v té nemocnosti a tam musíme začít. Tam začíná právě ta proočkovanost a ta kolektivní imunita a to je něco, co nám chybí a skutečně dneska. My jsme byli v roce 2010 někde na hranici skoro 100 %, 98 %. Dneska máme asi 83 % proočkovanost. Takže skutečně je to velmi nízké číslo. 

Pane Kubku, váš názor na tohle to, pokud by ono pojištění bylo hrazené ve větší míře, než je dosud i pro ty ostatní skupiny, o kterých hovořil pan ministr. Dávalo by to smysl? 
Tak asi by to smysl dávalo, ale je třeba trošku propočítat vždycky ty náklady a efekt na to. Určitě co má smysl, je nechat, zeptat se svých rodičů, prodělal jsem spalničky v dětství nebo ne. Pokud je člověk kolem padesátky prodělal, tak prostě je celkem vzato v pohodě a nic nepotřebuje. Pokud si není jist a nebo pokud je z té první doby očkování, to znamená, řekněme, z těch 70. let, kdy se očkovalo jednou dávkou a už je to poměrně delší doba, tak je dobré stanovit si hladinu protilátek. Zase nemá cenu se očkovat, pokud ty protilátky mám. Ale tohle to je asi opravdu záležitost odborníků. Já věřím, že hygienická služba toto sleduje a že pojišťovny v případě budou reagovat. Abysme nelítali ode zdi ke zdi, víte. Před rokem jsme plošně odmítali očkování a dneska ti odmítači se budou domáhat toho, že chtějí teď hned honem zítra naočkovat. 

Pane ministře, vláda dnes schválila návrh zákona o očkování a odškodnění za újmu. To se týká zejména lidí, kteří přišli k nějaké újmě, dětí, dospělých při očkování. Jedná se o nějakou vážnější újmu jako takovou. Jenom je dobré připomenout, že těch očkovaných lidí jsou ročně statisíce. Vy odhadujete jako ministerstvo, že těch vážných případů by mohlo být v rámci jednotek. Pět jsem slyšel od vašeho epidemiologa. Jakých případů se to tedy konkrétně bude týkat? Pokud někdo bude mít vážnou, ale, řekněme, ne život ohrožují stav, myšleno dejme tomu, vážnou horečku nebo něco takového, může se obrátit se žádostí o odškodnění nebo ne? 
K tomu zákonu bude vydána prováděcí vyhláška, která stanoví vlastně ty zdravotní důsledky, které na základě takzvaných evidence based studií, to znamená, skutečně studií založených na důkazech, prokazatelně nastávají nebo mohou nastat jakožto ty nežádoucí účinky proočkování. Je to například anafylaktický šok nebo encefalitida a podobně. Jsou to skutečně jednotky případů a my máme vlastně tedy ty diagnózy stanovené v té prováděcí vyhlášce stejně jako časový úsek. To znamená, pokud k tomuto dojde v daném časovém úseku, tak pak půjde, bude takzvaná vyvratitelná domněnka, to znamená, nebude muset ten pacient prokazovat příčinou souvislost a to odškodnění za očkování bude poskytnuto. 

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka 
Za jednoho svého pojištěnce stát loni platil 969 korun měsíčně. Je to míň, než co odvádějí zaměstnanci s minimální mzdou. U nich je to skoro 1 650 korun, jak vidíte na tabuli za mnou. Lidi s průměrnou mzdou 31 a půl tisíce korun přispívají měsíčně pojišťovnám přes 4 250 korun. Podnikatelé platili minimální zálohy přes 2 000. Skutečný odvod ale závisel na jejich reálném příjmu. Stát počítá s tím, že letos za státní pojištěnce zaplatí 73 miliard, o 5 miliard víc než loni. 

Pane ministře, my jsme se a dokonce jsme to byli přímo my dva, bavili tady nedávno o nápadu ze strany ministryně financí snížit, když to řeknu velmi stručně, snížit daně, zvýšit zdravotní pojistné, konec povinnosti státu platit za nevýdělečné státní pojištěnce. Tenhle ten plán je už definitivně u ledu, nebo stále ještě si s ním vaše kolegyně a možná někdo další ve vládě pohrává? 
Já myslím, že v tuto chvíli asi úplně na stole není. Musíte se samozřejmě zeptat paní ministryně, ale já o tom nevím, já myslím, že aktuálně ten plán takový to není. Byl to nějaký pracovní návrh, je skutečně nutné znova říci. To, že nějak unikl do médií, je jiná věc. Ale skutečně nebylo to nic, co bylo konkrétního připraveno. Takže nějaký pracovní návrh, který, myslím si, že teď není na stole. A spíše jednáme o tom, co dál s platbou za státní pojištěnce z hlediska její valorizace. 

Nicméně otázka výdajů na zdravotnictví je stále aktuální. Pane prezidente, v tomhle tom křesle, jednom z těch dvou, seděl minulý týden Vladimír Král nedávno pasovaný Českou lékařskou komorou na rytíře. A on zmínil, je to známý legendární chirurg a on mluvil o tom, že těch současných z jeho pohledu 7,5 % HDP, které se vydává na zdravotnictví, je málo. Že by to mělo být nejméně 10 %, možná dokonce dvojnásobek toho, co dáváme dosud. Sdílíte tenhle ten jeho názor? 
Tak jednoznačně ano. Ono záleží na tom, jaké si zdravotnictví přejeme. Jestli chceme mít zdravotnictví jako v Německu, tak musíme vynakládat přibližně tolik co v Německu. Pokud se spokojíme s tím, že budeme mít zdravotnictví jako na Ukrajině, no, tak pak můžeme vydávat to, co dnes. Budou nás tady léčit Ukrajinci. 

No, tak adekvátní výkonu tady. My se bavíme stále o 2 %, které má Česká republika vydávat na obranu, jakkoliv je to důležité, ale nebavíme se o tom, kolik by měla Česká republika vydávat na zdravotnictví. Minimálně ne tak často, ne tak intenzivně. Moje otázka je, jestli země s naším výkonem je sto, schopná tedy dávat na zdravotnictví více? 
Tak samozřejmě ano. Je to otázka priorit. Prostě co je prioritou pro politickou reprezentaci a co je prioritou pro občany, kteří jí volí. Jestli je prioritou zdravotnictví, školství nebo jestli jsou prioritou generálský trenky nebo nejdražší dálnice na světě, nebo, já nevím co. To je prostě věc priorit. A my jako lékaři samozřejmě hájíme ten názor, že by zdravotnictví mělo být kvalitní, dostupné a bezpečné. Proto ty výdaje musí zásadním způsobem růst. A skutečně ten stát je obrovský dlužník zdravotního pojištění, protože ten příspěvek státu za ty důchodce, děti a nezaměstnané, za 60 % populace, je pouze přibližně necelá jedna čtvrtina toho, co se odvádí z průměrné mzdy. To znamená, to je největší zdroj peněz, rychlých peněz, velkých peněz, které do zdravotnictví prostě musí přijít, pokud se nechceme smířit s tím, že zdravotnictví bude chátrat. Že nebude na investice, že naši lékaři budou odcházet, že nebudeme mít zdravotní sestry, že na jejich místo bude přicházet bůhví kdo, se kterým se nedomluvíme, nebudeme si jisti jeho, jeho vzděláním, že prostě nebudou dostupné kvalitní léky a tak dále. To jsou ty nejrůznější konsekvence. Prostě zdravotnictví není perpetuum mobile a bez peněz fungovat nemůže. A jsme součástí Evropské unie, máme otevřené hranice, nakupujeme léky, přístroje za světové ceny, máme velice nesvětovou cenu lidské práce u nás. A pokud se zásadně nezvýší cena práce lidí, kteří ve zdravotnictví pracují, tak je tady násilím asi nikdo neudrží. 

Pane ministře, velmi stručně jenom na závěr, když vidíme současné koaliční spory, které se týkají například rodičovské a ty přestřelky, které tam vedete mezi sebou, vidíte u svých kolegů ve vládě vůli zvýšit podíl tedy toho, co se dává na zdravotnictví v rámci nebo ve vztahu k HDP? 
Tak já bych si to samozřejmě přál, byť akceptuji to, že máme tady výdaje na obranu, máme tady další věci, které zkrátka musíme řešit, takže každý chceme navýšit ten svůj rezort. Já samozřejmě za to budu, budu bojovat. Souhlasím s tím, že do rezortu by mohlo jít více peněz. Na druhou stranu, když se podíváme reálně na ty nominální částky, tak třeba v tomto roce meziročně jde do zdravotní péče 25 miliard navíc. Nikdy v historii nešlo tolik peněz navíc do, do zdravotnictví. Meziročně myslím. Takže ta situace dneska za ty poslední roky, skutečně každý rok kolem 20 miliard a, a myslím si, že ta situace dneska je mnohem lepší, než byla před několika lety a ty platy. Já jsem se díval na poslední statistiku v tomto roce a dneska se skutečně pohybujeme u sester někde kolem 46 tisíc v těch státních nemocnicích, lékaři až k 90 tisícům průměrného platu. Což si myslím, že už je velmi dobré a budeme v tom samozřejmě pokračovat. 

Pánové, děkuju mnohokrát za to, že jste přišli sem do Událostí, komentářů. Hezký zbytek večera.

Adam VOJTĚCH, ministr zdravotnictví /nestr. za ANO/ 
Díky. 

Milan KUBEK, prezident České lékařské komory 
Děkuju za pozvání a přeju všem pevné zdraví. 

 

 

Nástroje stránky

Informace o stránce

Publikováno: 26.03.2019

Poslední úprava: 26.03.2019, 17:43