Občan | Pacient

Ministr Adam Vojtěch: Máme právo znát ceny léků


Datum vydání: 15. 10. 2018
Zdroj: Lidové noviny
Autor: Pavel Bartošek



Ministerstvo zdravotnictví po léta netušilo, za kolik nakupují státní nemocnice léčiva. Když je ale resort přiměl ceny zveřejňovat, LN zjistily, že při tom špitály porušují podepsané závazky o mlčenlivosti. Musíme proto brát vážně hrozbu, že některé léky zdraží nebo nebudou dostupné, říká ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO). 

Vydal jste nemocnicím příkaz zveřejňovat, za kolik nakupují jednotlivé léky. Farmaceutické firmy to ale rozlítilo. Jak se k tomu teď stavíte? 
Řešíme riziko, které musíme vzít odpovědně v úvahu, že by nemocnice mohlo poškodit, pokud by farmaceutické firmy začaly léky zdražovat nějakým zásadním způsobem nebo by je nedodávaly. 

Někteří ředitelé ale nyní zveřejňují v registru i smlouvy, na které se váže dohoda o mlčenlivosti. Víte o tom? 
V příkazu, který jsem jim dal, je jednak věta, že se musí dodržovat všechny právní předpisy. A také je tam věta, že pokud by měli podezření, že by zveřejňování cen za jednotlivé balení léků mělo mít negativní dopady na hospodaření přímo řízené nemocnice, mají o tom neprodleně informovat ministerstvo. Od žádné nemocnice jsem ale takovouto oficiální informaci nedostal. Je přitom na každém řediteli zvlášť, pokud má takovou smlouvu uzavřenou a jsou tam nějaká rizika, aby je vyhodnotil. Ministerstvo nemůže znát veškeré smlouvy nemocnic. Jestliže k tomu ředitelé přistoupili ne úplně tak, že by začali s těmi společnostmi jednat, tak to není úplně optimální. 

A budete s tím něco dělat? 
Proto jednáme a chceme najít optimální řešení, které bude vyhovovat všem. Diskutujeme, kde je hranice obchodního tajemství. Ale pokud farmaceutické společnosti nebudou souhlasit ani s tím, aby dodávaly ceny ministerstvu, pak se samozřejmě ceny jednotlivých balení léků budou dál bez výjimek zveřejňovat. Bez ohledu na to, jestli jde o obchodní tajemství, nebo nikoli, protože na to máme právo. 

Takže jim nehodláte ustoupit? 
Určitě neustupujeme. Příkaz platí v podobě, jak jsem ho vydal, není tam žádná změna. Pouze musíme na základě dopisů, které jsme dostali, a následných jednání vyhodnotit, jestli v určitých případech neudělat nějaký kompromis. 

Čekal jste, že kvůli zveřejňování cen léků na vás budou farmafirmy vytvářet takový nátlak? 
Nečekal jsem, že taková reakce přijde. Ale přišla, a tím pádem s ní musíme pracovat. Na druhou stranu jsem jasně řekl všem, kterých se to týká, že ministerstvo bude trvat na tom, aby disponovalo všemi údaji bez ohledu na to, jestli jde o obchodní tajemství. 

A důvod? 
Nemocnice zřizujeme a máme pochopitelně právo na to, abychom věděli, za kolik nakupují, a mohli jsme je srovnávat a kontrolovat. Tyto informace doposud ministerstvo vůbec nemělo. Akorát jsme viděli nálezy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), které poukazovaly na značné rozdíly v nákupních cenách. Nám jde teď o to, abychom měli systematicky přístup k těmto datům. 

Na jaké rozdíly NKÚ upozorňoval? 
NKÚ opakovaně poukazuje na to, že když si u léků a zdravotnických prostředků udělá nějaké namátkové srovnání mezi přímo řízenými nemocnicemi, ukáže se, že se nákupní ceny liší až o desítky procent. To nás vede k tomu, že chceme, aby ceny byly transparentní, abychom je mohli srovnávat a abychom se pak případně ptali konkrétních ředitelů, proč se cena, za kterou nakupuje určitý lék, liší o desítky procent oproti cenám v jiných nemocnicích. 

Takže na zveřejňování cen léků trváte? 
V tomto směru je transparentnost namístě, ale musíme samozřejmě najít kompromis, aby transparentnost nevedla k poškození nemocnic. To asi nikdo nechce. Ale že je tady naprostá netransparentnost i ve vztahu k nejvyšší autoritě, tedy ministerstvu, které zřizuje polovinu nemocnic, to je prostě špatně. Vždy pak jen reagujeme ad hoc na nálezy NKÚ. Sami ale nemáme nástroje, jak to řešit. 

Nestačilo by tedy, kdyby nákupní ceny léků znalo jen ministerstvo? 
Jedna otázka je zveřejňování navenek a druhá reportování ministerstvu zdravotnictví. Zatím je zde souhlas všech aktérů, kterých se to týká, aby ministerstvo tato data dostávalo, což je pro mě zásadní. Předpokládáme, že se vytvoří nějaká databáze, kam zkrátka tyto informace budou téct a budeme do nich mít přístup. 

To znamená, že je uvidí pouze ministerstvo? 
Jednáme samozřejmě i o tom, aby k těmto datům měl přístup také Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) jako regulátor a zdravotní pojišťovny jakožto plátci. Na tom budeme trvat. 

A pokud jde o zveřejňování navenek, tedy v registru smluv? 
Tam je možné, že budou nějaké výjimky či nějaký kompromis. Ten ale děláme čistě z toho důvodu, aby nemocnice či pacienti nebyli poškozeni. 

Nemocnice podle registru nakupují často za ceny nižší, než je maximální úhrada od pojišťovny. Neměl by na to SÚKL reagovat a snížit úhrady? 
Určitě. Je to nějaký podnět k tomu, aby SÚKL zahájil revizi a učinil změnu. Ale to riziko, na které upozorňují farmaceutické firmy, je spíše navenek. Tedy pro zahraničí. Úhrady léků ovlivňuje evropské referencování, kdy evropské obdoby našeho lékového úřadu činí podobné kroky jako SÚKL a snaží se snižovat úhrady. Je jasné, že v případě některých léků se ceny mezi Českem a dalšími zeměmi mohou výrazně lišit – a to je ten problém. Evropské centrály farmaceutických firem zajímá evropský pohled a snaží se chránit si trh v rámci jiných států, respektive ceny, které tam mají nastavené. A nechtějí, aby se snižovaly na úroveň České republiky. Problém je tedy spíš vně Česka než uvnitř. 

Riziko, že ceny léků porostou, tady však zjevně je, protože už nebude možné, aby nemocnice nakupovaly levněji, než jaké jsou úhrady. Takže přijdou o určitý druh příjmů, který dosud velké nemocnice zřejmě dost využívaly. Nebo ne? 
V případě bonusových slev nebylo nikdy zjevné, kam peníze jdou, proto po nemocnicích chceme, aby je účtovaly na zvláštní účet a vykazovaly nám je. Bonusy jsou nesystémový prvek, proto do budoucna míříme k tomu, abychom zavedli systém plateb za diagnózu pomocí klasifikačního systému DRG, kdy skutečně chceme ocenit reálné náklady za péči poskytovanou v nemocnicích. Protože to, co popisujete, je spíše deficit, to není správná praxe. 

A kdy se začne systém plateb za diagnózu zavádět? 
Systém DRG by měl postupně začít nabíhat v následujících dvou letech, pokud všechno půjde dobře. A pak se skutečně bude platit za reálnou péči. Bonusy jsou v konečném důsledku trochu netransparentním systémem financování. Je pravda, že bychom chtěli, aby bonusy byly pokud možno co nejmenší. Kouzlo DRG je v tom, že se snaží tlačit nemocnice k nějaké efektivitě, protože nemocnice dostane platbu za diagnózu, tedy za hospitalizační případ, a jestli nakoupí materiál levněji, či dráž, jde na její vrub. Takže směřujeme k tomu, aby financování bylo co nejtransparentnější. Samozřejmě ruku v ruce s tím musí jít i systémové změny úhrad.

 

Nástroje stránky

Informace o stránce

Publikováno: 15.10.2018

Poslední úprava: 15.10.2018, 17:20