Občan | Pacient

Debata k ústavní stížnosti na systém plateb ve zdravotnictví


Datum vydání: 19. 3. 2019
Zdroj: ČRo Plus


 

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka 
Ministerstvo zdravotnictví se chystá k Ústavnímu soudu kvůli stížnosti některých senátorů na vyhlášku upravující výši úhrad za zdravotní péči. 51 členů horní komory kritizuje současný systém jako nespravedlivý, protože lidé v různých koutech republiky podle nich mají přístup k různě kvalitní zdravotní péči. Vedení zmíněného resortu ale varuje, že plošné odmítnutí stávajícího systému by tuzemské zdravotnictví rozkolísalo a způsobilo by velký chaos, na který by doplatili všichni. Našimi hosty jsou ministr zdravotnictví za ANO Adam Vojtěch, dobrý den.

Adam VOJTĚCH, ministr zdravotnictví /ANO/ 
Dobrý den. 

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka 
A předseda senátorského klubu ODS Miloš Vystrčil, který připojil svůj podpis pod ústavní stížnost, ten je v jihlavském studiu, dobrý den. 

Miloš VYSTRČIL, předseda senátorského klubu /ODS/ 
Hezké dopoledne. 

Pánové, prosím první otázka je stejná pro oba, pane ministře, podle vás je třeba od základu změnit tedy systém úhrad ve zdravotnictví, protože je v rozporu s Ústavou, co vy si myslíte o té stížnosti? 

Adam VOJTĚCH, ministr zdravotnictví /ANO/ 
Já si myslím, že skutečně systém úhrad je nutné kultivovat, je nutné ho na něm pracovat, postupně ho zlepšovat, ale nemyslím si, že potřebujeme revoluční řešení, že potřebujeme řešení typu, zrušíme všechno, co tady tedy za těch 20 let se vytvořilo. Často si myslím, že i věci, které jsou dobré, například ustanovování center vysoce specializované péče jako jsou například komplexní onkologická centra a podobně, což mimo jiné ta ústavní stížnost také chce zrušit úhrady centrových léků, inovativních léků, ta ústavní činnost vlastně míří na všechny prvky veřejného zdravotního pojištění, které se tady vytvořily, jak řekněme ty horší, tak podle mě i ty správné a řekne, říká všechno, všechno zrušit, všechno od znova a začínáme na zeleném stolu a to si myslím, že je zkrátka nepotřebujeme a proto i hovoříme o tom, že by to ten systém spíše poškodilo, než, než mu pomohlo. 

Zazněly výhrady ze strany šéfa resortu zdravotnictví, já se obracím na senátora Miloše Vystrčila. Pane senátore, při výhradách, které tady zazněly, vy si stále myslíte, že ta ústavní stížnost je oprávněná a že by prospěla, kdyby byla vyslyšena? 

Miloš VYSTRČIL, předseda senátorského klubu /ODS/ 
Já jsem přesvědčen, že je oprávněná a je oprávněná zejména proto, že se týká pacientů, protože ten náš současný systém, ve kterém se ročně rozděluje 300 miliard korun, postupně degeneroval do podoby, že vlastně na toho pacienta nemyslím a jediný, kdo se dohaduje o tom, jakým způsobem se ty peníze těch obrovských 300 miliard korun rozdělí, jsou zdravotnická zařízení a pojišťovny a ten pacient tam zůstal úplně stranou, což potom vedlo k tomu, že ten přístup ke zdravotní péči je v našem případě nerovný tok, financování je pokřivené, ty pravidla jsou neetická, představte si třeba, že sestra, která vykonává domácí péči, já nevím, v Jihomoravském kraji, může na jednoho pacienta proléčit maximálně 9 tisíc koruna v Praze ta samá sestra 20 tisíc korun. To znamená, ten systém degeneroval, zejména protože není transparentní, nedá se předvídat, když někomu se něco nelíbí, tak se nemůže odvolat, je to prostě velké plýtvání prostředky, které by mohly být vynaloženy dle našeho názoru daleko efektivněji. 

Pane ministře, je to tak, že současný systém a úhradové vyhlášky nemyslí na pacienta, že tady jde hlavně o to, aby vydělaly pojišťovny, aby se nějak domluvily s nemocnicemi, tedy že pacient by si už nemohl v Česku být jistý, že se mu dostane odpovídající péče zvláště v některých regionech? 

Adam VOJTĚCH, ministr zdravotnictví /ANO/ 
Tak je třeba říci, že pojišťovny nevydělávají, protože to jsou neziskové subjekty, které netvoří žádný zisk, takže ty samozřejmě rozdělují peníze pro poskytovatele a je jasné, že jsou dvě smluvní strany, protože pojišťovny samozřejmě jsou odpovědné ze zákona za zajištění časové a místní dostupnosti, zdravotní péče a tvoří síť a tvoří síť v řadě segmentů, ne jenom pokud jde o nemocnice, ale samozřejmě praktické lékaře, ambulantní specialisty a tak dále, těch segmentů je 14 a každý ten segment samozřejmě vyjednává o úhradách vždy na ten následující rok, pojišťovna nasmlouvává takto péči a nemyslím si, že je to tak, že by se pacient nějakým způsobem opomněl, ale na druhou stranu já si úplně dokážu představit tedy, jak si senátoři představují, jak by ten pacient do toho měl vstupovat, že by tedy vyjednával pacient o výši úhrad, to si myslím, že úplně takto by asi nefungovalo, jsou tady dva subjekty, ten který platí tu péči, to je pojišťovna a pak ten, který poskytuje za ty úhrady péči pacientům a to je poskytovatel. 

A není, pane ministře, ten systém ale skutečně málo průhledný, tedy že si lidé, kteří potom musí do nemocnice nebo k lékaři, nejsou jistí, zda dostávají tu nejlepší péči, protože není úplně jasné, proč tady se platí za péči tolik a tam jiná částka? 
Já souhlasím s tím, že ten systém je do určité míry pokřivený, že tady skutečně za těch 20 let jsou rozdíly, které někdy jsou odůvodnitelné ale někdy nikoliv, my aktuálně pracujeme na velkém projektu, který vlastně už byl zahájen v roce 2014. Nazýváme ho Dílčí restart. 

Tedy přes diagnózu? 
Přesně tak a takže by skutečně se měly tyto úhrady velmi zjednodušeně řečeno srovnat napříč nemocnicemi, byť samozřejmě nikdy nebudou úplně stejné všude, to je, to takto nefunguje nikde na světě. My vlastně ty poslední roky sbíráme data o reálných nákladech na péči z jednotlivých nemocnic a vidíme, že v některých případech skutečně objektivně ty náklady jsou jiné, například v případě ošetření řekněme i k tu mrtvice v nějakém komplexním cerebrovaskulárním centru, které je velké, kde samozřejmě je jiná personální složení. 

Je dražší než nějaký jiný? 
Tak objektivně ty náklady jsou vyšší než v nějaké menší nemocnici, takže to jsou skutečně objektivní data, takže myslet si, že všude bude úplně péče hrazená stejná, to je spíše utopie. 

Pane senátore Vystrčile, je nutné jít proti současnému systému přes Ústavní soud, když slyšíte, že současná vláda respektive tady přítomný ministr zdravotnictví Adam Vojtěch připravuje ten nějaké změny v tom systému například určení úhrady přes diagnózu, který by ten systém měl vyrovnat rozdíly ty nejkřiklavější rozdíly mezi jednotlivými nemocnicemi. 
No, pan ministr toho řekl strašně mnoho a zejména se snaží s tou naší ústavní stížností nesprávně řečeno manipulovat. Podívejte se, dneska dochází k tomu, že neustále více je porušováno práva na bezplatnou zdravotní péči, právo na spravedlivý proces a právo na podnikání a je vlastně povinností senátorů, aby řekli, že to takhle dál nejde a vůbec to neznamená, že senátoři mají vymýšlet, jak to udělat jinak. My jenom říkáme, že takto to dál nejde a přece není možné, aby například v případě dostupnosti biologických léčiv, dostupnost biologického léčiva v Praze byla stoprocentní řekněme z hlediska porovnání a v případě já nevím třeba Zlínského kraje 55 procent. Není možné, aby roboty Davinci byli 3 v Praze a jeden v Mostišti a to jsou všechno věci, kdy pan ministr nemá pravdu, ta péče není dostupná, takže různé magnetické rezonance, když se podíváme na rozmístění magnetických rezonancí, tak opět zjistíme, že je to naprosto nerovnoměrné a není žádný důvod, aby většina z nich byla v Praze a třeba v některých jiných místech republiky, byli velmi obtížně dostupné a pokud man ministr říká, že je logické, že v různých místech a v různých nemocnicích jsou. 

Se platí různě za různé úkony. 
Tak já se tedy ptám, co Brno a Praha pane ministře? Vy chcete říct, že Motol se liší například u některých nemocnic v Brně, že oni poskytují různou péči a přesto za stejné výkony a to je jenom jeden z příkladů, dostávají různé úhrady. To znamená, to není o tom, kde se jak specializovaná péče poskytuje. 

Ale o tom kde to je? 
To je prostě o tom, kdo si to jak dohodl a úplně nejkrásnější a toto na pana ministra je. 

Prosím už jenom krátce. 
Ano, je pane ministře, vy víte, s kterými zdravotnickými zařízeními uzavřely nemocnice, pojišťovna pardon úhradové dodatky? Úhradový dodatek je něco, co libovolně pojišťovna s libovolnou nemocnicí může uzavřít, ministerstvo na to nemá vůbec žádný vliv a tím navýšit zásadním způsobem příjmů jedné nemocnice. Když se podívejte blíže, tak najednou zjistíte, že to zejména je u nemocnic, které vlastní někteří významní podnikatelé. 

To zaznělo také dost. 
Není v pořádku, to není možné. 

Pane senátore a teď se zeptám pane ministře, ono toho je opravdu hodně, aby se v tom posluchači a posluchačky vyznali, ono základ je, jestli když se narodíme například v Mostišti a když se narodíme v Praze, tak máme daleko menší třeba v tom Mostišti řekněme naději, že bychom se dostali k dobrým lékům nebo k dobře vybaveným pracovištím, než když se narodíme v Praze nebo v některých jiných nemocnicích, které si a já tomu tak rozumím, nějak umějí například přes úhradové dodatky zařídit s pojišťovnami, že tam budou mít víc peněz? 

Adam VOJTĚCH, ministr zdravotnictví /ANO/ 
Já si myslím, že takto se to úplně jednoduše říct nedá. Souhlasím s tím, co říká pan senátor, že a to jsem já říkal a to s tím souhlasím, že skutečně do jisté míry ten systém je historicky pokřiven za těch 20 let, že skutečně ty úhrady se mohou lišit i třeba v typově stejných nemocnicích, i v těch velkých nemocnicích, nevztahoval bych to pouze na Brno a Prahu, ale je tomu tak, tak se mohou lišit, ale třeba i v té Praze historicky třeba Nemocnice Na Bulovce má mnohem nižší sazbu než třeba některé jiné pražské nemocnice. Takže ono se to nedá úplně vztahovat ke konkrétní lokalitě. Ten systém je do jisté míry pokřivený, my ho chceme narovnat, chceme ho narovnat právě tím projektem, na kterém se pracuje, kdy reálně vlastně sbíráme náklady za péči, abychom věděli, kolik reálně péče stojí, protože do té péče samozřejmě vstupují personální náklady, materiál, léky a podobně, ale i samozřejmě nějaké fixní náklady toho velkého centra, které jsou vyšší. 

A kdy to bude to narovnání podle tedy vašeho scénáře? 
My předpokládáme, že teď vlastně už máme tyto data sesbírána, ta péče je naceněná a měl by postupně ten nový systém nabíhat do úhrad od příštího roku. Nebude to samozřejmě skokový krok, nemůžeme zmínit ten systém z roku na rok, protože by skutečně to mohlo být výrazné pro kolísání, ale předpokládáme, že v nějakém horizontu 5 let by postupně ten systém měl nabíhat po jednotlivých diagnózách a zkrátka už je reálně připraven /souzvuk zvuků/. 

A úplně konkrétně by tedy se už nemělo stávat, že by se ty rozdíly pohybovaly třeba v řádech tisíců nebo dokonce třeba desetitisíce korun mezi jednotlivými platbami za péči? 
Určitě a zejména mezi jednotlivými typy nemocnic. Já si myslím, že skutečně v některých případech je zdůvodnitelný ten rozdíl, pokud bereme skutečně to komplexní centrum a třeba nějakou okresní nemocnici, tak objektivně ty náklady jsou jiné, ale neměly by se ty náklady právě lišit napříč těmi nemocnicemi stejného typu, aby jedna řekněme okresní nemocnice měla o několik desítek procent vyšší úhrady než jiná. Na druhou stranu jsou i případy, kdy to je legitimní, protože pojišťovna samozřejmě musí také zohledňovat regionalitu a pokud existuje třeba nemocnice, která je někde v příhraničí, kde je to jediná možná péče, tak aby tu péči tam pojišťovna zajistila, udržela, tak je jasné, že třeba musí tu nemocnici bonifikovat. 

Tedy platit tam víc?
Přesně platit tam víc, stejně jako třeba dělá u praktických lékařům, kterým v těchto lokalitách dává o 30 procentní, 30 procent vyšší úhradu. To je její role, to je role pojišťoven ze zákona, takto je systém nastaven, že musí zajistit časovou i místní dostupnost i za cenu, že třeba některé. 

Bude platit víc? 
Bude platit víc ano. 

Pane Vystrčile, to co tady zaznělo, že pojišťovny někde musejí platit víc, aby zajistily tu dostupnost péče a také její kvalitu, například té zmíněné pohraniční oblasti například tam, kde se lidé nemají jinou šanci dostat k lékaři než v té nemocnici, toto uznáváte jako argument? 
Já hlavně chci říct, že to tak podle mě není, podle všech mých informací, které mám k dispozici nejvíce platí pojišťovna tam, kde to není v pohraničí, to znamená, že tam kde je třeba i několik magnetických rezonancí vedle sebe na jedné ulici, tak tam je to prostě nejlepší, ale to se netýká zdaleka jenom nemocnic. Když si vezmeme ambulanční specialisty, gynekology, kardiology, chirurgy, neurology, tak představte si, že právě v těch krajích příhraničních mají takzvanou, mají daleko přísnější regulaci, mohou proléčit na jednoho pacienta méně než třeba ten samý gynekolog, kardiolog v Praze. To opravdu nemá žádnou logiku a k tomu co říkal pan ministr, že my chceme ten systém jakoby destruovat, to není žádná pravda. V té ústavní stížnosti je přesně popsáno, jaké má dneska naše zdravotnictví problémy a ministerstvo zdravotnictví dneska má 3-4 roky na to, aby nějakým způsobem se snažilo ty věci změnit a samozřejmě Ústavní to, jsou moudří mužové a ženy, kteří samozřejmě pokud udělají nějaké změny a třeba už znají některé naše výhrady, tak předpokládám, že dají dostatečnou dobu na to, aby mohlo dojít ke změnám, které nevzbudí žádný chaos. Toto je prostě zbytečné strašení a jakýsi obchod se strachem a vyhrožováním pacientům věcmi, které nehrozí a pokud někdo platí na to, že bude naše ústavní stížnost uznána za správnou, tak to budou zejména ty bohatí a ty co mají dneska nějaké výhody. 

Když pane senátore ale pan ministr říká, že do 5 let by také chtěli ten systém poněkud odlehčit a učinit ho spravedlivější a vy také říkáte, máte tady vládu na to 3 až 4 roky, abyste jednali, není celá ta ústavní stížnost pouhé politikum, tedy snaha opoziční strany jít proti vládě, vždyť chcete oba to samé, když vás tak poslouchám. 
Určitě není, protože a to teď budu se zastávat pana ministra, tento problém není dvouletý, tříletý, pětiletý, ten problém vlastně trvá od roku 99, 2000 a pokud my chceme tu věc změnit, tak nakonec nemáme moc jiných možností, než upozornit, že vlastně dneska jsou poškozovaná ústavní práva pacientů a ty pacienty by měl zastávat ten stát a já jsem třeba zvědavý, jak ministerstvo zdravotnictví poté, co bude chtít restart, přinutí ty pojišťovny a ty poskytovatele, aby na to přistoupili, protože to ministerstvo vlastně jenom podepisuje tu úhradovou vyhlášku, to vůbec v tom procesu není účastno, to znamená, jak to udělá pan ministr, jak je přinutí, aby nepřišli na nový způsob při hlasování? 

Jak to udělá pan ministr, máme ho tady, aby přišly pojišťovny, ptám se tedy Adama Vojtěcha na ten nový způsob financování a úhrad? 
My samozřejmě u jednoho stolu máme jak pojišťovny tak poskytovatele nemocnice a všechno řešíme dohromady s nimi, není to tak, že by ministerstvo řešilo něco samo, a pak pojišťovny si dělaly co chtěly. Samozřejmě všichni jsou u jednoho stolu a máme řídící radu pro ten projekt, kde jsou právě zástupci asociací nemocnic, pojišťoven, takže já věřím tomu, že pojišťovny toto budou, budou akceptovat, ale samozřejmě jak říkám znovu, my dáme nějaký návod z hlediska ocenění reálných nákladů, ale pak se musí také zohledňovat třeba právě regionalita a já souhlasím s tím, co říká pan senátor a my jsme to také kritizovali a já jsem, když jsem byl ministr, tak jsem kritizoval, že jsou třeba kraje, kde počet magnetických rezonancí je vysoce nad průměrem oproti jiným. 

Jak si to konkrétně vysvětlujete, nemůže v tom být třeba korupce? 
Věřím tomu, že v některých případech. 

Která tedy pořád funguje u pojišťoven, tedy kdo si zaplatí, tak se mu otevře třeba ambulance? 
Nedokážu říci konkrétní jedna ambulance, ale třeba pokud jde o přidělování té velké přístrojové techniky, tak já jsem sám revidoval přístrojovou komisi, všechna stanoviska vlastně té přístrojové, která rozhoduje o tom, kam ten přístavek bude přidělen, kde jsou odborné společnosti, ministerstvo, pojišťovny tak a pacienti jsou tam také, je tam zástupce pacientské rady, tak vlastně rozhoduje o tom, kde třeba nová magnetická rezonance bude přidělena, ta stanoviska jsou zveřejňovaná na internetu, každý si může to zdůvodnění na něj podívat, takže snažíme se i tyto kroky vlastně nastavovat tak, aby ten systém byl co nejtransparentnější a třeba pokud právě někde je nová magnetická rezonance, tak aby to bylo jasně zdůvodněno, že je tam potřeba, protože tam třeba ta péče není dostupná, takže myslím si, že děláme maximum proto, aby tomu tak nebylo, na druhou stranu myslet si, že ministerstvo zdravotnictví tady bude centrálně řídit celé zdravotnictví, bude rozhodovat o tom, kde je jaká ambulance má vzniknout a podobně, to je nereálné, to si myslím, že bychom museli skutečně ten systém celý předělat a od toho jsou tady zdravotní pojišťovny, my je musíme kontrolovat, pojišťovny musí zajistit časovou a místní dostupnost, my teď aktuálně provádíme hloubkovou kontrolu, jestli tomu tak je. 

Ale je to pořád na těch zdravotních pojišťovnách co udělají, tedy vy je donutit nemůžete k nějaké změně, ta otázka tady byla na začátku? 
My je samozřejmě můžeme donutit, pokud se ukáže, že nedodržují tyto svoje povinnosti, tak samozřejmě můžeme je sankcionovat a jsme k tomu připraveni. 

Sankce pane senátore, vystrčila odpověď na vaší otázku, tedy to je to co má stát tedy ministerstvo v rukou, stačí, nebo ne? 
No, samozřejmě, že nestačí a jenom k té přístrojové komisi, možná že to bude zajímavé pro posluchače, přístrojová komise není v žádných zdravotnických předpisech vůbec zakotvená, to znamená, je to soubor nějakých lidí, kteří jsou většinou z těch významných nemocnic a jsou to odborníci, jsou tam potom nějací další zástupci, jak o tom mluvil pan ministr a jejich výsledky jsou, jak jsem říkal, třeba roboty Davinci 3 v Praze, 1 v Mostišti jinak nikde žádný. Magnetická rezonance Praha 20 dvakrát, v okruhu most Louny chybí. Angiografické přístroje Praha 40 dvakrát. 

Díky za ty příklady. 
Brno devatenáckrát, okresní je šestkrát jinak zase chybí. 

Pane senátore, umíme si to představit a proč vy myslíte, že to tak je ta příčina? 
Ta příčina je v tom, že nejsou žádná pravidla, že tady si pojišťovny ze zdravotnickými zařízeními na základě současných platných zákonů v podstatě dělají, co chtějí a domluvíme se na tom, co se jim zdá nejlepší a pokud těch komisích máme ty, co už někde jsou zaběhlý a dlouhodobě fungují, tak je naivní předpokládat, že oni budou se snažit pomáhat těm, co by jim potom mohli, když budou konkurencí. 

A když říkáte, jsou zaběhlý a fungují, tak co to znamená pro koho? 
To znamená, že fungují ve smyslu jakési vztahy, kdy pokud máte přístrojovou komisi, kde sedí lidé z velkých nemocnic, zejména v Praze například a ti rozhodují o tom, kam bude, kde dojde k nákupu dalších přístrojů, tak oni myslíte, že rozhodnou, aby ten další přístroj já nevím byl například, já nevím, ve Zlíně nebo v Jihlavě? To tak asi těžko bude. A pokud to chceme změnit, tak se ten systém musí změnit, ale od toho je tady ministerstvo, aby na ten, aby vzalo. 

Aby to změnilo. 
Tu naší ústavní stížnost jako příležitost a nikoliv, aby nás nařklo z toho, že my se chceme za každou stranu dostat k tomu, aby tady nebyl chaos, to je přece naprostý nesmysl. Ten pacient musí být na prvním místě. A pokud ho má někdo chránit, tak to má být to ministerstvo. 

Pane ministře, chcete reagovat na ty přístrojové komise nebo na to, co má dělat ministerstvo? 
Ano pro nás je samozřejmě také pacient na prvním místě a já nemůžu souhlasit s tím, co říká tedy pan senátor o té přístrojové komisi, aspoň té, kterou jsem já revidoval, kde například je pan senátor Čunek, jakožto zástupce asociace krajů, senátor a hejtman za Zlínský kraj. To znamená ten, který by měl hájit ne ty malé, jsou tam zástupci samozřejmě všech asociací nemocnic, je tam zástupce pacientů, takže není to tak, to mluví o nějaké historii, kdy tomu tak bylo. Dneska například konkrétně ty roboti nedávno schválila komise nového robota pro nemocnici v Českých Budějovicích, je robot v Ústí nad Labem a podobně, takže ta situace se postupně mění, já jsem přesvědčen o tom, že k lepšímu, že to co popisuje pan senátor, to jsou nějaké doby minulé určitě před mým nástupem na ministerstvo a musíme ten systém postupně kultivovat, o tom já hovořím. 

Pane senátore, vy jste před několika minutami sám řekl, že senátoři upozorňují na problém, tedy chtějí, aby se změnil systém zdravotnických úhrad, de facto celý systém tuzemského zdravotnictví, ale už nenabízejí řešení. Mě by zajímalo, kdyby ten ústavní soud rozhodl, jestli se pacienti neocitnou v ohrožení, že vlastně všechny ty služby, tak jak dosud fungují nebo část z nich selže? 
Já jsem přesvědčen, že nikoliv, protože Ústavní soud bych řekl, že se tou stížností musí zabývat odpovědně a pokud by došel k názoru, že je třeba potřeba některé části zákonů nebo vyhlášky zrušit, tak vždy činí s tím, že ponechává dostatečně dlouhou lhůtu na to, aby mohlo dojít k nápravě a k kompenzaci těch věcí, které by případně mohly být negativní z hlediska zrušení těch stávajících právních norem. Ten Ústavní soud se takto vždycky choval a já nevidím žádný důvod, aby tak nečinil i v případě tohoto podání k Ústavnímu soudu. 

Takže se nebojíte, že by pacienti se ocitli v ohrožení? 
A pak je tady ještě ta druhá možnost, druhá věc, kde já věřím, že pan ministr třeba k tomu konstruktivně přistoupí, že to podání senátorů se bude probírat, probírat, já předpokládám rok, dva, než dojde k nějakému závěru a to znění té ústavní stížnosti je k dispozici a je možné, aby i ministerstvo zdravotnictví v té době už dělalo některé kroky k tomu, aby se připravilo na ten nový způsob financování a to zrovnoprávnění toho přístupu zdravotní péče. 

Dá se, pane ministře, brát ta ústavní stížnost jako řekněme inspirace pro ministerstvo během těch dvou let, kdy se bude chystat nějaké jednání na půdě Ústavního soudu například dvou let, že byste přikročili ke změnám, které by vás jinak nenapadly, oceňujete to? 
Ale já znovu říkám, my už právě ty změny realizujeme, pracujeme na nich, ty změny jsou skutečně poměrně zásadní a nejdou udělat z roku na rok, ale myslím si, že na nich pracujeme a vnímáme je, že ten systém určitě není zcela v pořádku, na druhou stranu to co mně vadí na té stížnosti je, že skutečně je plošná, ruší i to, co podle mého názoru je správně a bylo tady vytvořeno napříč odborníky, pacienty, ministerstvem nebo pojišťovnami například právě ustavování těch cen, tedy specializované péče, to jsou třeba komplexní onkologická centra nebo kardiovaskulární centra, kde jsou podávány vlastně centrové inovativní léky, ta centra jsou tady vytvořena, fungují velmi dobře, mají skvělé výsledky. 

A ta stížnost je ohrožuje? 
Ta stížnost říká, že se mají zrušit, že se mají zrušit tato centra, že se má zrušit i právě systém stanovování cen těchto centrových léčiv a já nevím, jestli je představa tedy, že budou tyto, tato péče poskytována v každé ze 152 nemocnic, to je přece naprostý nesmysl. Musíme tady mít nějaké rozlišení mezi těmi vysoce specializovanými centry, velkými nemocnicemi a těmi malými, který, kteří, které mají jinou úlohu. Ty mají poskytovat tu základní bazální péči a pokud pacient potřebuje tu specializovanou péči, tak ho mají odeslat právě třeba do té Prahy. 

Do toho centra. 
Nebo do toho Brna, do toho centra. 

Pane senátore, už jen velmi krátce, máme pár vteřin, ale není tohle ukázka toho, že je potřeba se na to dívat komplexněji, než rušit například centrovou péči? 
Já věřím, že se na to ministerstvo zdravotnictví Ústavní soud podívá komplexněji, já jenom říkám, že si nemyslím, že je možné do budoucna zachovávat stav, kdy a pan ministr to sám přiznal, stejné typy nemocnic za stejný výkon, mají různý příjem a ambulantní specialisté jako je gynekolog, kardiolog v různých místech České republiky může proléčit, má různý regulační limit na to, aby léčil pacienta. Představte si, že on najednou vás přestává léčit. Neléčí ani správně, jak by měl. 

A ta proléčenost té úhrady to tady zaznívalo poslední půl hodinu v Pro a proti a já děkuji oběma hostům, jednak ministru zdravotnictví za ANO Adamu Vojtěchovi, taky předsedovi senátorského klubu ODS Miloši Vystrčilovi, pánové, díky, na shledanou. 

Adam VOJTĚCH, ministr zdravotnictví /ANO/ 
Díky, na shledanou. 

Miloš VYSTRČIL, předseda senátorského klubu /ODS/ 
Děkuji za pozvání, na slyšenou. 

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka 
Za pozornost děkuje Veronika Sedláčková.

 

Nástroje stránky

Informace o stránce

Publikováno: 19.03.2019

Poslední úprava: 21.03.2019, 19:08