Odborník | Zdravotník

Metodologie stanovení relativních vah vybraných ambulantních služeb

Metodologie stanovení relativních vah vybraných ambulantních služeb - shrnutí

 

Proč usilujeme o stanovení relativních vah? Co jimi sledujeme, čeho chceme dosáhnout, co nás k tomu vede?

Domníváme se, že důvodem je snaha standardizovat cenovou nabídku. A sada relativních vah je tu více tu méně vhodnou technikou jak tohoto cíle dosáhnout.

 

Metodika relativních vah je ale jen jednou z možností jak standardizovat cenovou nabídku.

 

Vedle vlastního návrhu metodiky relativních vah předkládáme alternativní metodiku hodinové sazby, která také respektuje referenční náklady, a její hrubost popisu je na úrovni skupin ambulantních zdravotních služeb. Hrubost jde po skupinách služeb, které se vzájemně odlišují velikostí specifických nákladů (nárokem na specifické, cenově významné vybavení praxe).

 

Metoda relativních vah spočívá v možnosti nastavení pevných proporcí mezi referenčními náklady vybraných služeb.

 

Možnost opatřit množinu služeb relativními vahami umožňuje pak v rámci kontraktu koncentrovat vyjednávání o ceně na jedinou položku a tou je základní sazba. Ale to předpokládá, že obě strany kontraktu respektují vytvořený normativ proporcí nákladů.

 

Náklady ambulatních služeb můžeme rozdělit do tří základních položek:

odměna lékaře (ostatního služebního personálu)

náklady praxe (specifické [přístrojové a nástrojové vybavení]a provozní náklady)

náklady za zvlášť účtované položky (ZUP = léky, zdravotnický materiál, pzt, ...)

 

Premisa:

čím více se poskytování zdravotní služby blíží TECHNOLOGII, výrobnímu postupu, tím více je její  průběh, trvání i náklad stabilní a tedy předvídatelný, tím více se pro ni hodí metoda realtivních vah

            a naopak

čím více se zdravotní služba svou povahou blíží ARS, umění, důvtipu, inteligenci, tím méně je její průběh, trvání i náklad stabilní a tedy předvídatelný, tím méně se pro ni hodí metoda relativních vah.

 

U těchto „ne-technologických“ zdravotních služeb je lepší zvolit metodu hodinové sazby, vykazovat dobu trvání služby a následně ji i kontrolovat a porovnávat.

 

Čím více klesá podíl velikosti složky specifických nákladů (specifického instrumentária, přístrojového či nástrojového vybavení, nutného technického či technologického vybavení), tím více začíná převládat složka provozní, která je lépe diskriminována dobou trvání služby než typem (specifickým obsahem) služby.

 

Vybrané ambulantní služby:

Pro následující ambulantní služby doporučujeme použít metodiku relativních vah:

           diagnostika

            laboratoře

            zobrazovací metody

Pro následující ambulantní služby doporučujeme použít metodiku hodinové sazby:

            neinvazivní intervence

            klinické rozhodování

 

Repertoár invazivních intervencí, které provádí daná ambulantní praxe, se dá rozčlenit do malého počtu skupin podle druhu použité technologie. Pro každou takovou skupinu je pak možné nastavit hodinovou sazbu samostatně a registrovat či alternativně stanovit (normalizovat) dobu trvání dané intervence. U zdravotních služeb, u nichž doba jejich trvání je stabilní, jen s malými časovými výkyvy, se pak dá hodinová sazba převést na popis relativními vahami.

 

Metoda hodinové sazby dává možnost standardizovat cenovou nabídku i u služeb, jejichž doba trvání je těžko predikovatelná a mění se případ od případu, a není proto na ně možné aplikovat metodiku relativních vah. Nejde zde tedy stanovit celkovou cenu za službu, ale je možné stanovit cenu za časovou jednotku trvání služby.

 

Metoda hodinové sazby je vhodná pro zdravotní služby, které vykazují nestabilní časové průběhy. U zdravotních služeb, které vykazují dostatečně stabilní časové průběhy, umožňuje metoda hodinové sazby dosáhnout téhož výsledku jako metoda relativních vah, ale v jiné formě. V takové situaci jsou obě metody ekvivalentní a jejich výsledky navzájem převoditelné.

 

Stabilní doba trvání služby krát hodinová sazba určuje referenční náklad. Referenční náklad a stabilní doba trvání služby určují hodinovou sazbu. Jde pak o dvě formy vyjádření téhož faktu.

 

Proto navrhujeme a doporučujeme následující postup:

 

pro ambulantní služby diagnostiky použít navrženou metodiku relativních vah, pro ostatní ambulantní služby (tj. i pro ambulantní invazivní intervence) použít metodiku „hodinové sazby“, a případně mezi nimi diferencovat navýšením hodinové sazby v rámci dané ambulantní praxe. Repertoár služeb dané praxe se tak dá rozdělit do konečné „diskrétní“ množiny hodinových sazeb. Rozdíly v hodinových sazbách pak odráží míru vlivu specifických nákladů pro korespondující ambulantní zdravotní služby.

 

Celý dokument "Metodologie stanovení relativních vah vybraných ambulantních služeb" naleznete v příloze.

Nástroje stránky

Informace o stránce

Publikováno: 04.01.2009

Poslední úprava: 18.02.2009, 10:23